Do obalových materiálů Tetra Pak jsou balená mléka, džusy, šťávy, omáčky, zmrzliny, vína, sýry a mnoho dalších. Prodlužují životnost výrobkům a jsou relativně lehké. Tetra Paky se zdají daleko šetrnější alternativou než třeba konzervy, a to nejenom kvůli dopadu na životní prostředí, ale také proto, že neobsahují nebezpečné BPA, které se v konzervách může nalézat.

Jenže, ono to s Tetra Paky až tak jednoduché není. Nejde totiž pouze o recyklovatelný papír (asi jste si už všimli, že Tetra Paky vyžadují samostatnou recyklaci a dohromady s papírem se nevyhazují). Tetra Paky jsou kombinací papíru, plastu (polyetylenu) a někdy i hliníku. Tyto materiály tvoří až 25% hmotnosti obalu. Polyetylen s nízkou hustotou neboli LDPE je vedlejším produktem ropy. A hliník je těžký kov. O hliníku jsme již psaly ve článku Bubáci z kohoutku. Spojitost se vznikem Alzheimerovy choroby, kognitivních změn či problémů s ledvinami je prokázaná mnoha studiemi.

Působení LDPE detailně popsala německá studie z roku 2009 zkoumající estrogenní zátěž z plastových obalů. Je totiž známým faktem, že plasty reagují s endokrinními (hormonálními) receptory a dokáží tím ovlivnit hormonální rovnováhu.Výsledky bohužel nevyšly lichotivě. Tetra Paky způsobily „vyplavování“ estrogenů ve vyšším množství než většina PET lahví. (A to je co říct, jelikož PET lahve jsou známé toxiny).

V případě, že se vyplavuje více estrogenů, než je pro tělo přirozené, hrozí riziko vzniku různých zdravotních problémů – migrény, nadváha, dále pak hormonální problémy, reproduktivní problémy či neschopnost otěhotnět, problémy s dospíváním u dětí, ale i závažnější nemoci jako je například rakovina. Zajímavá studie z jedné německé univerzity testující právě tyto možné hormonální změny popsala, že šneci, kterým byly vytvořeny domečky z PET lahví, ve kterých žili a ze kterých pili vodu, po páření měli 2x tolik embryí než šneci žijící v přírodě.

Další debata by mohla být rozvinuta o i tom, že Tetra Paky jsou antiseptické. K tomu, jak se v některých dostupných patentech dočtete, se používá hydroxid vodíku a vysoké teploty. Polyetylen nastříkaný hydroxidem vodíku však při zahřátí degraduje daleko rychleji, což jen urychluje uvolňování chemických látek do potraviny.

Problém estrogenního a toxického zatížení některých obalových materiálů  či nádobí stále zůstává žhavým diskuzním tématem. I příští měsíc se můžete těšit na informace ohledně dalších obalových materiálů a nebo také třeba na článek o nádobí, z čeho jíst a z čeho pít.