Proč jsme tlustí – závěrečný díl

Proč jsme tlustí – závěrečný díl

Jsme tlustí, protože za příčinu nadváhy vědci dlouho považovali tuky a my jsme se mohli beztrestně ládovat cukrem. Jsme tlustí, protože jíme velké porce, protože milujeme meníčka ve fastfoodech a také proto, že jídlo označené jako zdravé je zdravé jen zdánlivě. Ponořte se s námi do posledního dílu ze série BBC a podívejte se, na co přišel Jacques Peretti.   Potraviny označované jako zdravé navždy změnily náš přístup k jídlu, neboť si spotřebitelé myslí, že zdravé znamená méně kalorické.  

Je zdravé opravdu zdravé?

V Británii začala tloustnout vyšší střední třída, vzdělaní lidé, kteří se vyznají ve vaření a nakupují zdravě. Během několika posledních let vzrostla spotřeba „zdravých“ potravin o 20 %, což představuje asi 20 miliard GBP. Čím jsou potraviny prezentovány jako zdravější, tím vyšší bývá i cena. Jako „zdravé“ jsou nyní označovány i potraviny, které jsou na trhu dlouho a takto označovány dříve nebyly. Nejoblíbenějším způsobem je seznam zdravotních benefitů, které výrobek nabízí.  

Zdravý a zdraví prospěšný

Většina lidí vnímá zdravé jídlo jako zdraví prospěšné a méně kalorické. Ale není to tak úplně pravda, zdravé potraviny můžou obsahovat víc nasycených tuků, ovocný smoothie má víc kalorií než Coca Cola, čočkový salát s rukolou má víc kalorií než Big Mac a jogurt s cereáliemi víc než donut.   Boom tzv. zdravých potravin přišel v době, kdy nás ohrožovala nemoc šílených krav, salmonela z vajíček a další rizika standardních potravin. A tak museli výrobci, obchodníci a marketéři přijít s něčím novým. A zdravé bylo nasnadě. A úplně nejvíc se osvědčila značka Bio. Za poslední dva roky se objem prodávaných Bio produktů zdvojnásobil. Bio tady bylo i před krizí se salmonelou, ale bylo víc lokální a méně masivní. A najednou přišly supermarkety a chtěly bio produkty zařadit do svého sortimentu, což byl nečekaný obrat. A dobrý tah z jejich strany, jak zvýšit zisk. Lidé si říkali, „hm, bio, tak to je jistě zdravé“ a ono zdravé je, ale kalorické je úplně stejné jako jakékoli jiné jídlo. Když jíte zmrzlinu nebo čokoládu, je z hlediska vašeho energetického přijmu jedno, zda je bio nebo není.   Pěkný příklad tzv. zdravé potraviny jsou ovocné džusy a konkrétně Sunny Delight, který si získal Británii intenzivní marketingovou kampaní. Navzdory tomu, že obsahuje pouze 5 % ovocné šťávy a zbytek jsou cukry a přidané vitamíny. Klamavá reklama? Kdepak. Negativní popularitu si výrobek vysloužil nakonec tím, že ho jedno čtyřleté děcko vypilo víc než hodně a zoranžovělo. Inovovaný Sunny Delight se dál prodává a stále je prezentovaný jako zdravý.  

Zdravé jídlo jako lék na obezitu

V roce 2003 Světová zdravotnická organizace publikovala zprávu o nárůstu obezity v populaci a za příčinu označila intenzivní marketing kalorických potravin a nadměrnou spotřebu sladkých nápojů. Na tuhle zprávu musely potravinářské společnosti zareagovat, neboť se podle zprávy JP Morgan dalo očekávat, že vlády zavedou regulaci a firmám klesnou zisky. Nejlepší obrana je útok a tak firmy a jejich konzultanti označili obezitu jako výzvu, nikoli riziko. Mohly si vybrat, buď udělají potraviny zdravější, nebo je budou prezentovat jako zdravější. Firmy zvolily druhou cestu a supermarkety zaplavily potraviny, které např. „obsahují ovoce“, jsou „obohacené o vápník“ a pod čarou plné cukru a třeba sodíku.  

Semafory dostaly červenou

V roce 2006 přišel návrh označovat potraviny srozumitelněji pro spotřebitele. Na obalech mělo být uvedeno, kolik procent doporučené denní dávky kalorií, bílkovin, cukru a tuku to které jídlo obsahuje, nebo použití semaforu, kde zelená by byla jídlo prospěšné, oranžová na hraně a červená nezdravé. Ačkoli spotřebitelé chtěli semafor, většina společností se postavila proti. Jako důvod uváděly, že by bylo třeba označit úplně všechny potraviny a z nich velká část by si vysloužila červenou známku.   Většina společností označování, natož semafor, ani nevyzkoušela. Vstřícně se k celé věci postavili v Sainsburys, na doporučenou denní dávku se omezili v Kellogs. Takové Tesco semafor ani nevyzkoušelo, naopak se důrazně postavilo proti a argumentovalo proti semaforu i u vlády. Vláda sama o sobě byla pro minimální zásahu svrchu, ale bylo jasné, že pokud nebudeme používat jasné označování produktů, budou spotřebitelé odkázání na milost a nemilost marketérům. Nakonec zůstalo u doporučené denní dávky.   O pár let později měla šanci prosadit semafor Evropská unie, bohužel, neuspěla. Potravinářská lobby vynaložila celou miliardu Eur na to, aby poslance přesvědčila, že systém semaforu je zbytečný. Lobbisti se nebáli ani nátlaku, vybrali si ty poslance, kteří působili v regionech, kde se produkují lokální potraviny, které by pravděpodobně byly označeny červenou. S tím by přišel pokles prodejů, ztráta příjmu, růst nezaměstnanosti a to poslanci nemohli riskovat….   Užitečnost semaforu prokázali v Sainsburys, kde ho přijali dobrovolně. Ukázalo se, že lidé nepřestali kupovat potraviny označené červeně, spíše je to označení překvapilo. Potraviny, které spotřebitelé dlouhodobě považovali za zdravé, se najednou ukázaly jako ne zcela vhodné. A výrobci museli začít něco měnit, protože jejich cílem bylo přesunout se z červené kategorie do oranžové a z oranžové na zelenou. Tím se sice změnila chuť, a změnila se i preference spotřebitelů. Tržby neklesly, pouze se přesunuly ve prospěch jiných potravin.  

Paradox nízkotučného jídla a vysoce tučných lidí

Americký profesor Pierre Shandal tento fenomén nazývá „Paradox of low fat food and high fat people“, a spočívá v tom, že jídlo, po kterém se tloustne  je prezentováno jako zdravé. Lidé s nadváhou se tedy uchylují k těmto potravinám ve snaze zhubnout, což se jim samozřejmě nedaří.   Jeden příklad za všechny: prodejce baget Subway se prezentuje jako zdravější alternativa McDonaldu. A přitom většina sendvičů má o 50 % víc kalorií než hamburger. Lidé si myslí, že sendviče jsou zdravější a tak jich jedí víc. A k tomu si dávají slazené nápoje a zdánlivě zdravé zákusky.   Profesor Shandal uskutečnil na podobné téma experiment. Vzal bonbóny M&Ms a nechal je označit jako nízkotučné. Tyhle nízkotučné bonbóny nabídli jedné skupině lidí a ty standardní druhé skupině. Ti, kterým byla nabídnuta nízkotučná verze si nabídli dvakrát tolik než ti, kteří věděli, že jedí klasickou variantu.   Lidé si myslí, že pokud je potravina dobrá z jednoho hlediska, je dobrá celkově. Ať už je označena jako bio, zdravá, čerstvá, nízkotučná, lidé automaticky předpokládají, že je také méně kalorická.  

Je to na nás

Podle tvůrců dokumentu je jediným východiskem z téhle situace regulace ze strany vlády. Je to jediná cesta, jak zastavit obezitu, tak proč se nic neděje? Britská vláda se k regulaci nemá a podléhá tlaku potravinářských firem. Jelikož neexistuje jeden jediný nástroj, který by vyřešil obezitu, neaplikují se nástroje žádné. Změny se dočkáme pravděpodobně až ve chvíli, kdy účet za zdravotnictví přesáhne příjmy z potravinářství.  

Co si z toho odnést?

Bylo velkou chybou si myslet, že naše nadváha je jen a jedině naše chyba. Můžeme si za to z velké části sami, ale svůj podíl na to mají i muži, kteří dělali rozhodnutí za zavřenými dveřmi, a změnili tak navždy způsob co a jak jíme a tím i naše postavy, aniž bychom si toho vůbec všimli.    

Sdílejte tuto stránku:
Share on FacebookShare on LinkedInPin on Pinterest