Jsme opravdu tlustí, nebo se nám to snaží jen někdo namluvit? Jaké BMI indikuje, že už máte nadváhu?
V tomhle díle se často na BMI odvolává (i když my si myslíme, že to není objektivní parametr). Moderátor celé série Jacques se nechal změřit a zvážit a jeho BMI je 27, což je takový britský průměr a zhruba třetina Britů spadá právě do této kategorie – kategorie nadváha. Právě na tyhle lidi, kteří mají nějaké to kilo navíc, se nejvíc zaměřují tvůrci diet, cvičících programů a chirurgických zákroků. Například Tom Laving, lékař, který se specializuje na endoskopické zmenšování žaludku. Operace, zatím neschválená FDA, probíhá v plné anestezii, tak, že se na žaludku udělají takové stehy, které ho zmenší. Je to jiný typ operace než klasické bandáže a zmenšování žaludku (operace vhodné pro obézní pacienty), protože tahle procedura se zaměřuje na lidi, kteří mají jen trochu nadváhu.
BMI 25 nebo 27
Co je nadváha? Jaké to představuje BMI? Ještě v 90tých letech bylo BMI 25 – 27 klasifikováno jako normální váha. Pak si začali lékaři všímat, že tlustých lidí je čím dál víc a tak Philip James, britský lékař, potvrdil, že větší váha znamená také větší zdravotní riziko. Na základě dat od pojišťovacích společností a dalších dokumentů byla horní hranice normální váhy snížena na BMI 25. Takřka přes noc mělo najednou 29 miliónů Američanů nadváhu. Ke stejnému pravidlu přistoupili i v dalších zemích. Ačkoli doporučení dr Jamese přijala většina světových autorit, ne všichni odborníci s ním souhlasí. Výzkumy totiž ukazují, že BMI 25 – 27 představuje minimální zdravotní riziko, kdežto BMI 27 – 30 může být nebezpečné a tyto dvě skupiny by neměly spadat do stejné kategorie. Když se podíváme víc zblízka na studii dr. Jamese, jejíž závěry přijala i Světová zdravotnická organizace (WHO), zjistíme, že studie byla financována farmaceutickými společnostmi. Dr. James vliv zadavatele na výzkum popírá, ovšem je pravda, že lidé s BMI 25 – 27 jsou hlavní cílová skupina většiny marketingových aktivit farmaceutických, potravinářských a dalších odvětví. Tahle skupina totiž představuje ohromný komerční potenciál, jak potvrzuje případ snídaňových cereálii Kellog’s Special, které byly výhradně prodávány jako dietní. V dnešní době má svůj dietní výrobek téměř každá značka. Dietní výrobky zpravidla obsahují umělá sladila, aspartam, nebo sacharin. Vědělo se o nich už delší dobu, než je výrobci začali přidávat do jídel. Průkopnicí umělého slazení byla Tilly Lewis, jejíž firma vyráběla kompoty. Přidáním umělého sladidla se totiž nezvyšuje množství kalorií v potravě a tak, jak Tilly říká, můžete toho sníst kolik chcete, když to neobsahuje cukr.
Umělá sladidla
Každá mince má dvě strany a to je i případ umělých sladidel. Výzkumy nepotvrdily, že by umělá sladila pomáhala ke snižování váhy, naopak na zvířecích subjektech bylo dokázáno, že nadváhu způsobují. Podle některých studií bylo zavedení umělých sladidel do našeho jídelníčku neuvážené, protože naopak díky tomu lidé jedí více kalorií. Umělá sladila v zásadě nevyvolávají žádnou reakci, což je problémem, protože při první konzumaci nevyvolávají žádné metabolické změny. Nebylo dokázáno, že používáním umělých sladidel bychom jedli více, ale bylo dokázáno, že mozky jedinců, kteří používají uměla sladila reagují slaběji na cukr. Oproti tomu asociace výrobců umělých sladidel na svých stránkách udává, že umělá sladila hraji důležitou roli při zachovávání zdravé váhy. Používání nízkokalorických sladidel samo osobě nevede k úbytku na váze, jejich používání může podpořit spotřebitele, aby se zaměřili na nízkokalorickou stravu. Jak vnímáme svoje těla ovlivňují i celebrity. Například Victoria Backham, která, ač vždy štíhlá, po roce 2003 byla přímo superštíhlá. Mnoho dalších celebrit se potýká s jojo efektem, přiberou po Vánocích a na léto hubnou do plavek. Pro některé je to způsob, jak se udržet na titulních stránkách obálek módních časopisů. A čtenáři podprahově vnímají, že přibírání představuje ztrátu sebekontroly, a je velmi špatné.
Jak se zbavit přebytečných kil
Je mnoho metod, jak se zbavit přebytečných kil, ale ne vždy všechny fungují. Ve Švédsku nyní testují nový přístroj, který umožňuje po konzumaci jídla vyprázdnit bezbolestně obsah žaludku. Prostě ho takovou malou trubičkou, kterou máte přidělanou na břiše, vypustíte. 3x denně, 20 minut po jídle a můžete jíst co chcete, jak chcete a kolik chcete. Pan Michael, který tento přístroj používá díky němu velmi rychle zhubl desítky kilo. Operace žaludku, tzv, bariatric surgery, jsou další efektivní metodou, jak se zbavit přebytečných kli. Touto metodou se proslavil profesor Fobi, díky němuž zhubla i taková hvězda jako Roseanne Baar. Pokud máte BMI nad 30, operace může být uhrazena z vašeho zdravotního pojištění. Ovšem operaci je možné, pokud si ji zaplatíte, provést i u pacienta, který má BMI nižší. Pro lékaře to znamená 7x vyšší příjem a pro pacienty zaručený výsledek. Jak profesor Fobi poznamenává, pracující lidé s nižším BMI jsou nejlepší pacienti, protože si mohou dovolit operaci zaplatit.
“Není důležité, jako máte velikost, pokud jste v kondici.
Hubený nebo zdravý
Navzdory všeobecně platným doporučením publikoval v roce 2013 Jurnal of American Medical Association článek K. Flegal o zdravotních rizicích BMI 25+. Profesorka se svým týmem vycházela z již realizovaných studií a dospěla k závěru, že osoby s BMI 25 – 30 mají o něco nižší riziko úmrtí než osoby s nižším BMI. Nijak výrazně, ale přece. Kritika jejího článku byla enormní, ale můžeme konstatovat, že ne vždy se dá říct, že čím hubenější člověk je, tím déle se dožije. Být štíhlý pro mnoho lidí znamená být zdravý. Váha se stala měřítkem zdraví, protože je snazší někoho postavit na váhu, než ho posílat na zdravotní vyšetření. Nicméně jsou i lidé, kteří jsou štíhlí a rozhodně nejsou zdraví, nebo v dobré kondici. Pokud má člověk nadváhu a dobrou kondici, je velmi pravděpodobné, že bude žít déle a lépe. Váha by neměla být překážkou k tomu, abychom byli fit. Pokud má někdo nadváhu a chce být fit, nebude držet dietu, protože ví, že to nebude vést k žádným výsledkům. Nejlepším řešením je v tomto případě pohyb. Myšlenka, že musíme být štíhlí je v našich myslích utužována výrobci diet, filmů, časopisů i veřejným zdravotnictvím. Představa, že každý může být štíhlí, pokud se bude dost snažit je nerealistická a vede k mnoha zklamáním. Nefungující diety, léky nebo cvičení nás vedou k často velmi radikálním řešením nadváhy. Možná jsme ztratili ponětí o tom, co je opravdu důležité – je to zdraví, nikoli váha.